Kdysi jsem jako studentka sociologie psala na škole práci o tom, jak se svět díky technologiím zrychluje. Jak ovládáme a zároveň jak nás ovládají technologie, jak je těžké do toho vlaku nenastoupit a snad ještě těžší z něj vyskočit, když už nám z toho jde hlava kolem. No jo, jenže to bylo před 10 lety, pro mne obrovský kus života, ve vývoji lidstva titěrná tečička na časové ose. Pamatuji si, jak jsem si jako první ve druhém ročníku pořídila mobilní telefon. Byl malý, fialový a vypadal jako hračka. Někteří spolužáci, takoví ti spořádaní vyznavači francouzské sociologie (není podstatné, o čem to je), se díky tomu na mne dívali skrz prsty – tenkrát jsem pracovala v odporně komerčním rádiu a ještě si vzala pozérský mobilní telefon! No jo, jenže já věděla, že za rok ho budou mít všichni. A dnes je to ještě mnohem komplikovanější…

Celý příspěvek →