Vakcína pro chlapečky k dispozici už v porodnici

Začnu špatně: Tento článek neobjeví nic nového. Jsem si jistá, že pokud si ho přečtete, poznáte v něm některého z vašich bývalých, nebo mužů, kdy to skončilo ještě dřív, než začalo. Objevné nebo spíš očistné či ulevující je ale někdy prostá sumarizace faktů – zjistíte pak totiž, že nejste žádná výjimka a všechno do sebe zapadá. Uleví se vám, protože všechno je vlastně tak, jak má být … :-)
Celý příspěvek

Komunikace ad absurdum

Výjimečně mi dovolte vrátit se v čase o 3 roky zpět. Tehdy jsem nastupovala do nové práce a šla mi ze všeho hlava kolem. Většinou mi trvá 3 měsíce, než si na nové prostředí zvyknu, mám z toho pokaždé nervy a díky své pochybné sebedůvěře vždy pochybuji, že to zvládnu. Ale vždycky to nakonec zvládnu. Mé malé peripetie u posledního zaměstnavatele (i přes počáteční těžké antipatie k šéfovi jsem tam dodnes) pochopí hlavně ženy – manažerky s netechnickým vzděláním, pracující v technickém prostředí – v mém případě v oboru informačních technologií. Tenkrát jsem vše vyprávěla jedné novinářce, která trvala na tom, že to musím napsat. A světe div se, můj fejetonek se objevil v jednom odborném IT časopise a sklidila jsem poměrně dost kladných ohlasů. Jeden vyloženě technicky zaměřený kolega mi tenkrát napsal: „Ha ha, konečně jsem něco dočetl do konce“.
Celý příspěvek

William a Kate … a co já?

Sledovaly jste také? Já na britskou královskou svatbu nejdříve zapomněla, ale když přišla sms od kamarádky: „Tak jsem to viděla, i slza ukápla, ach“, pustila jsem si televizi, abych viděla alespoň konec obřadu a mohutné skandování britských davů. Pak jsem napsala kamarádce sms: „Tak jsem to taky viděla a taky mi ukápla“. A nejen jedna. Dívala jsem se na to národní štěstí, ronila krokodýlí slzy, přitom utírala dítěti prdel a ptala se sama sebe, proč já nejsem Kate Middleton… V takovýchto případech mě napadne série sebezpytujících otázek, kde můj „ubohý“ život začal nabírat špatný kurz.
Celý příspěvek

Davoušku, chceš kokinko? Aneb ostře sledované matky.

Když jsem začala chodit se svým přítelem, bylo to spíše nezávazné, pozvolné a ne zrovna romantické. Po čase to mezi námi začalo vypadat přeci jen trochu vážněji (k tomu se můžete propracovat i bez romantiky), vzal mě představit svým rodičům na Moravu. Já byla nervózní, oni byli nervózní, všude naklizeno, navařeno, ve vzduchu plno očekávání, co si to synáček přivede domů. První den byl zdvořilý a ne příliš uvolněný, ale potom jsme se dost rychle uvolnili a objevili oboustranné sympatie. Partnerovy rodiče jsou hodní, milí a mám je ráda – snad si to samé o mně myslí i oni. Když jsme na Moravu začali jezdit pravidelně, začala jsem si všímat určitých věcí – jak se synek chová na vlastní půdě, jak funguje celá domácnost, kdo zastává jakou roli, a především toho, jak to má chlapec s maminkou, že. Podle toho můžete hned na začátku odhalit některé nešvary a připravit si obranné mechanismy tak, abyste si je nepustila do vlastní domácnosti.
Celý příspěvek

Tu trubičku si neber, drahá.

Každý z nás má nějaký vztah ke svým matkám a otcům a asi každý by o tom mohl vyprávět hodiny. Já se zde zaměřím na svou drahou maminku, jejíž věrnou kopií údajně jsem. Celý život mě podporovala jak finančně, tak citově, voláme si každý den, řekla bych, že máme pěkný vztah. I přesto, možná jako správná matka a dcera, máme vůči sobě některé nepřekonatelné bloky. Moje maminka je pragmatická lékařka v řídící funkci a její manažerské schopnosti uplatňuje, ač nevědomě, i doma. Sice už mám svoji rodinu i domácnost, ale to ničemu nebrání.
Celý příspěvek